„Ono prostě zlobí.“
Věta, kterou slýcháme velmi často. Ve škole, mezi rodiči dětmi i učiteli.
Někdy je dítě neklidné, vykřikuje, odmítá spolupracovat, vzteká se nebo působí vzdorovitě. Jindy se uzavírá do sebe, nereaguje, vyhýbá se kolektivu nebo ztrácí zájem o vše kolem. Na první pohled může jeho chování působit jako neposlušnost, lenost nebo snaha provokovat. Jenže dětské chování bývá často mnohem víc než jen „zlobení“. Děti velmi často neumí své pocity popsat slovy.
Neumí sami říct:
„Jsem přetížený.“
„Necítím se bezpečně.“
„Nevím si rady.“
„Potřebuji pomoc.“
Místo toho začnou své vnitřní prožívání ukazovat chováním. A právě tehdy je důležité zastavit se a zkusit si položit otázku: Co nám tím dítě vlastně říká? Za problémovým chováním se může skrývat nejistota, strach, únava, dlouhodobé napětí, nízké sebevědomí, pocit neúspěchu nebo obtížné vztahy doma či ve škole. Někdy dítě jen dlouhodobě zažívá pocit, že není přijímáno takové, jaké je.
A právě tady je důležité říct i něco rodičům.
Pokud vaše dítě prochází obtížným obdobím, neznamená to automaticky, že jste selhali. Výchova není jednoduchá disciplína a nikdo na ni nedostal návod. Každé dítě je jiné, každá rodina prochází různými situacemi a někdy se obtíže objeví i přes veškerou snahu, péči a lásku.
Mnoho rodičů dnes žije pod velkým tlakem. Chtějí vše zvládnout správně, být trpěliví, klidní, důslední a laskaví. A když se objeví problémy v chování dítěte, často přichází pocit viny, nejistoty nebo obavy z hodnocení okolí. Jenže hledání viníka většinou nikam nevede.
Mnohem důležitější je snažit se dítěti porozumět, hledat cestu a nebát se říct si o podporu. Někdy totiž úplně postačí více pochopení, klidu a podpory pro všechny její členy.
To samozřejmě neznamená, že bychom měli nevhodné chování přehlížet nebo omlouvat. Děti potřebují hranice, bezpečí a jasné vedení. Ale stejně důležité je snažit se porozumět tomu, proč se určité chování objevuje. Protože teprve když pochopíme příčinu, můžeme dítěti skutečně pomoci.
Někdy stačí, aby dítě zažilo pocit, že ho někdo opravdu slyší.
Že ho někdo nevnímá jen jako problém, ale jako člověka, který právě prochází něčím náročným.
A stejnou podporu si zaslouží i rodiče. Protože nikdo by na výchovu a náročné situace neměl zůstávat sám. Protože za každým chováním je vždy nějaký příběh. A někdy stačí málo, aby dítě nemuselo volat o pomoc právě tím, že „zlobí“.