„Musíš být přísnější.“
„Za nás to bylo jinak, dostal by na zadek.“
„Tohle je rozmazlenost.“
Podobné poznámky často nevycházejí ze zlého úmyslu. Lidé mají potřebu situaci vysvětlit, nabídnout řešení nebo si potvrdit vlastní zkušenost. Jenže rodič dítěte s náročným chováním většinou nepotřebuje další radu. Potřebuje pochopení.
Nevyžádané rady mohou vyvolávat:
- pocit selhání,
- stud,
- bezmoc,
- vyčerpání,
- izolaci.
Rodiče pak často přestávají chodit mezi lidi, bojí se reakcí okolí a žijí v neustálém napětí, co zase jejich dítě udělá a kdo je bude soudit.
Jak reagovat na připomínky okolí
Neexistuje jedna správná odpověď. Každý rodič má právo reagovat podle svých sil a situace. Někdy má energii vysvětlovat, jindy potřebuje hlavně přežít náročný den.
Může pomoci mít připravené jednoduché věty:
- „Pracujeme na tom.“
- „Není to tak jednoduché, jak to vypadá.“
- „Moje dítě má potíže se seberegulací.“
- „Nepotřebujeme radu, spíš trochu pochopení.“
- „Děláme maximum.“
A někdy je úplně v pořádku nereagovat vůbec.
Dítě není jeho nejhorší chování
Každé dítě občas selže. Některé častěji a viditelněji než jiné. To ale neznamená, že je méně hodnotné, méně laskavé nebo méně schopné.
Dítě, které nezvládne svoje emoce:
- může být zároveň velmi citlivé,
- vnímavé,
- spravedlivé,
- kreativní,
- empatické.
Jen potřebuje více času, podpory a bezpečí, aby se naučilo zvládat samo sebe. A právě dospělí kolem něj mohou rozhodnout, jestli bude vyrůstat s pocitem: „Jsem problém.“ nebo „Mám problém, ale nejsem špatný člověk.“
Co děti potřebují nejvíc
Ne dokonalé rodiče.
Ne tvrdší tresty.
Ne nálepku „zlobivé dítě“.
Potřebují dospělé, kteří dokážou oddělit chování od hodnoty dítěte. Kteří chápou, že za náročným chováním bývá často přetížení, nejistota nebo nezralost, ne špatný charakter.
A rodiče těchto dětí potřebují slyšet jednu důležitou větu:
Nejste špatní rodiče jen proto, že vaše dítě potřebuje více podpory než ostatní.